À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za touto kapelou, potažmo albem stojí Tim Bowness známý hlavně z NO-MAN a HENRY FOOL, Giancarlo Erra z NOSOUND a plejáda zajímavých hostů, kteří údajně dávali tomuto počinou vzniknout po čtyři roky. A je to v zásadě popík. Nic proti tomu, ostatně, kdo zná kteroukoliv z výše zmíněných kapel, něco podobného víceméně očekával.
Kostru tvoří rozvolněný a poklidný pop/rock s akustickou kytarou, coby převažujícím podkladem pro jiné různé aranže kytar, kláves a podbně, s občasným, velmi lehkým přesahem do progu, ambientu atd. Ovšem celé je to rozvolněné a klidné až moc, spíše unylé. Skladby až moc připomínají jedna druhou, snaha o jakousi éteričnost a snovost je v nich sice cítít, ale je to jen snaha. Taktéž Bownessův poměrně svojský vokál přese vše splývá a koliduje na nedostatečnou různorodost. Ani vklad hostů jako Fripp, Wilson či Matheos do nahrávky nevnesl živou vodu, jejich příspěvky snad nejsou špatné, ale zkrátka ne dost dobré na to, aby pozvedly desku někam jinam.
Když uz nic jiného, nahrávka je celkem solidně nazvučená a těch pár dobrých nápadů je na ni roztroušeno tak, aby po celou dobu více či méně nudila a neurážela. Nejsem si přesně jist autorským podílem všech zúčastněných, ale ať už se Bowness účastnil jakkoliv, doufám, že nadcházející výtvor HENRY FOOL nedopadne podobně. A z žánrově spřízněných kapel, tedy z „intelektuálnější“, artovější nebo tak nějak lehce poslouchatelné hudby rockového rázu bych čtenáři spíš než tohle doporučil jakékoliv NO-MAN či BLACKFIELD. Tak snad příště.
Nostalgické, optimistické a nudné.
5,5 / 10
Tim Bowness
- vokály
Giancarlo Erra
- kytara
+
Andi Pupato
- perkuse
Peter Hammill
- kytara
Robert Fripp
- soundscapes
Julianne Regan
- vokály
Steve Wilson
- kytara, klávesy
Colin Edwin
- basa
Jim Matheos
- kytara
1. New Memories Of Machines
2. Before We Fall
3. Beautiful Songs You Should Know
4. Warm Winter
5. Lucky You, Lucky Me
6. Change Me Once Again
7. Something In Our Lives
8. Lost And Found In The Digital World
9. Schoolyard Ghosts
10. At The Centre Of It All
Warm Winter (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Mascot Records
Stopáž: 49:48
Produkce: Steven Wilson/Jon Astley
Studio: Eel Pie Studio
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.